Zde bychom Vás rádi seznamili se zvěří, která žije v naší honitbě.

Zvěř srstnatá

Srnec obecný
(srnec, srna, srnče) 

Srnec je naší nejrozšířenější původní spárkatou zvěří v ČR a je naše nejrozšířenější a hospodářsky nejdůležitější spárkatá zvěř.
Žije v nížinách, pahorkatinách i horských lesích, nejvíce mu vyhovují listnaté nebo smíšené lesy s bohatým podrostem a s možností výběru různorodé potravy. 
Srnčí zvěř se nejvíc paství na volných polních plochách (jetelotraviny, luskoviny,  osení apod.).
V zimě se srnčí zvěř sráží do větších tlup a svá stanoviště bez vyrušení neopouští. Na jaře se zimní tlupy rozpadají.
Je zvěří stálou, věrnou místu narození, a je zvěří teritoriální.

Popis srnčí zvěře: 
Zimní hustá šedohnědá srst s bílým okrouhlým obřitkem v květnu se mění – přebarvuje v krátkou světle rezavou letní srst s narudlým obřitkem. Zpět na zimní srst přebarvuje v září až říjnu.
Krátká kelka (ocas) je ukryta v srsti.
Obřitek na zadku je zřejmě rozpoznávacím znakem jedince a zježením jeho srsti obráží vzruch, např. nepokoj, bázeň, varování. (obřitek u srny má srdčitý tvar s patrnou zástěrkou – prodloužená srst kolem svírky – pohlavního orgánu srny).
V zimě, po shození parůžků, je dobrým rozpoznávacím znamením u srnce střapec, což je prodloužená srst na šourku kolem žíly – pohlavního orgánu srnce pod břichem.
Hmotnost zdravé dospělé srnčí zvěře se pohybuje u srnce mezi 15-25 kg, u srny 12-18 kg.
Živí se listy a větvičkami dřevin, různými trávami a bylinami a zemědělskými plodinami. V zimě jsou dokrmovány senem.

Říje:
Říje začíná v polovině července a trvá asi 4 týdny. V tu dobu vyhledává srnec srnu.
Březost trvá 38 – 40 týdnů.
Oplozené vajíčko se však začne vyvijet až v prosinci a do té doby hovoříme o utajené (latentní) březosti, která je pro tuto zvěř charakteristická.
V létě oplozené vajíčko se prvních 4 – 5 měsíců nevyvíjí.  Začne se vyvíjet koncem prosince. (U neoplozených srn zpravidla dochází k náhrháadní (pozdní) říji v listopadu. Tyto říjné srny pak pokládají srny pouze mladí srnci, kteří dosud neshodili parůžky. Oplozené vajíčko z náhradní říje se vyvíjí okamžitě bez latence.
Srna klade v květnu až červnu jedno až dvě srnčata (zřídka tři). Srna od srnčat odbíhá aby se napásla a nechává je v úkrytu, kde je kojí. Srnčata jsou samostatná ve věku 12 měsíců. Přebarvují v květnu až červnu, na podzim přebarvují v září.

Vývoj parůžků:
Pučnice (kostěné výrůstky čelní kostí) jsou znatelné srnečkům již ve třetím měsíci jejich života (srpen) a svůj růst ukončují v říjnu, tj. po pátém měsíci jejich života.
Po ukončení růstu pučnic zároveň vyrůstá první parožní útvar ve formě paliček, knoflíků nebo kuželíků (délka 1-2 cm, tzv. srnec paličkáč), ukončení růstu probíhá od listopadu do prosince a shazuje v únoru až březnu příštího roku.
Další paroží mu narůstá již v podobě špiček (špičák), u dobře založených jedinců vidlák i šesterák – květen, červen, vytlouká v období od června do července a shazuje listopad až prosinec.
Ve druhém kalendářním roce je slabý srnec již vidlákem a dobře založený srnec již šesterákem.
Dospělý srnec vytlouká parůžky v dubnu až květnu a shazuje v říjnu až listopadu.
Nejsilnější parůžky bývají mezi 5. až 8. rokem (genetické založeni a vliv prostředí), pak se výsady zkracují a stává se z něho zpátečník.
Parůžky dospělých srnců dosahují výšky 16 – 30 cm, průměrně 20 – 24 cm.

Vývoj chrupu:
Výměna mléčného chrupu za trvalý je ukončena asi ve 12 – 14 měsících.
Celkem 32 zubů, 6 řezáků, 2 špičáky, 24 stoliček
Špičáky (kelce) se v horní čelisti nevyskytují (nebo jen zcela výjimečně), Věk ulovené zvěře srnčí se odhaduje podle opotřebení chrupu.

Prase divoké
(kňour, bachyně, sele)

Prase divoké (myslivecky také černá zvěř) žije na území někdy větším než 10 000 ha v rozsáhlých listnatých či smíšených lesích a mnohdy proniká i do míst méně zalesněných (do mokřin a rákosin) i polních kultur.
Za potravou vychází v noci, je typickým všežravcem a zvěří nepřežvýkavou – požírá nadzemní i podzemní části rostlin, semena lesních dřevin, zejména žaludy, bukvice, dále hlodavce, mláďata obratlovců a také padliny.
Žije v tlupách, ve kterých jsou jedinci různého věku a pohlaví.
Jen staří krňouři jsou samotáři.
Černá zvěř se celoročně ráda kaliští, je-li podrážděna a cítí-li ohrožení útočí i na člověka (bachyně u selat). Je naší nejodolnější zvěří vůči nepříznivým klimatickým podmínkám.

Popis:
Vzhledem k poměru těla má prase divoké nápadně velkou hlavu a relativně krátké běhy (končetiny). Jeho srst je tvořená hustými štětinami, které ho chrání před nepříznivými vlivy. Její zbarvení kolísá mezi tmavošedou přes hnědou až k černé. Během zimy je srst výrazněji hustší a tmavší. Selata jsou zpočátku hnědá a světle pruhovaná. 
Prase divoké má protáhlou hlavu klínovitého tvaru, zakončenou ryjem, a dozadu se
snižujícím hřbetem, zakončeným ocasem, tzv. pírkem.
Hmotnost je rozdílná v závislosti na konstituci zvěře a na množství dostupné
potravy a v dospělosti se pohybuje u kňoura mezi 100 – 300 kg, u bachyně 80 – 200 kg.
Délka těla je 180 – 190 cm.

Chrutí (říje):
Chrutí probíhá od listopadu do ledna, bachyně může být oplodněna i v jinou roční dobu.
Bachyně je plná 16 až 17 týdnů a vrhá 4 až 8 selat, která jsou do podzimu podélně tmavě
pruhovaná (letošáci).
Selata z loňského roku se nazývají lončáci.

Chrup:
Prase divoké má celkem 44 zubů.
Chrup půlročního selete má 36 zubů, asi ročního selete 40 zubů.
Chrup prasete je plně vybaven zuby teprve ve stáří 3 let. V tomto věku však prase ještě není úplně dospělé.
Zvláštnostmi chrupu jsou všechny 4 špičáky, neboť nemají ukončený růst.
Dolní špičáky samců se nazývají páráky. Rostou vzhůru a stáčejí se vzad, přičemž se třou o horní špičáky (klektáky). Dohromady se tyto špičáky u kňourů nazývají zbraně.
Špičáky bachyně jsou kratší a nazývají se háky.
Chrup slouží zvěři jako pracovní nástroj i jako zbraň. Zvěř může rozdrcovat i nejtvrdší potravu, zuby jí slouží  k přesekávání, roztrhávání a zvedání velké váhy.
Kňouři neváhají svých zbraní použít k boji s nepřítelem.

Liška obecná
(lišák, liška, lišče)

Liška obecná je nejrozšířenějším divoce žijícím zástupcem šelem u nás.
V naší členité krajině prakticky neexistuje místo, kde bychom se nemohli s tímto obratným lovcem setkat.
Díky vyšší potřebě krytu dávají lišky přednost hustým lesním porostům.
Spokojí se však i s úkryty v podobě křovinatých roklí, remízků a rákosem porostlých břehů velkých rybníků.
Lišky se také s velkou oblibou zdržují v blízkosti stohů. Ty jim jednak poskytují vhodný úkryt před nepřízní počasí a současně dostatek potravy v podobě hrabošů.
Loví různá mláďata zajíců, srnek či další zvěře nebo i uloupí nějakou drůbež. Hlavní podíl ale tvoří většinou myši a hraboši. V chudších časech se může liška živit (resp. přiživovat) i brouky, žížalami a měkkýši. Potravu si občas zpestřuje a doplňuje různými plody. Není striktní lovec, vezme zavděk i zdechlinou. 

Popis:
Liška je relativně štíhlá psovitá šelma s krátkými špičatými slechy (ušima) a dlouhou tlustou oháňkou (ocasem). Konec oháňky zvaný kvítek je bílý a nad kořenem

oháňky je umístěna pachová žláza tzv. fialka.
Stavbou těla a lebky se liška neliší od slabšího psa. Tělo je 100 až 140 cm dlouhé včetně oháňky a v kohoutku 30 až 40 cm vysoké. Oháňka měří 35 až 45 cm.
Tělesná váha značně kolísá, udává se rozpětí 4 až 10 kg, výjimečně může přesáhnout i 12 kg.
Nejobvyklejší barevná kombinace je rezavá srst na většině těla, dolní část obličeje, břicho žlutobílé, běhy (nohy) a uši na konci černé.

Kaňkování (hárání):
Kaňkování přichází zpravidla v lednu a v únoru. V té době se o jednu lišku uchází několik lišáků a toto soupeření bývá doprovázeno zápasy.
Vlastní páření se odbývá většinou uvnitř nory většinou v lese, málokdy na otevřené ploše nebo v polích.
Liška je plná 51-54 dnů, vrhá v dubnu až květnu 3-8 mláďat do brlohu, který si sama
vyhrabe, nebo využívá přírodních úkrytů. Mláďata jsou 14 dní nevidomá, po měsíci přijímají masitou potravu a koncem léta se osamostatňují. Pohlavní dospělost je ve druhém roce života.